RC: Skleněná past

Název v originále: Le Piege de Verre

Autor: Éric Fouassier

Nakladatelství: Jota, 2017

GR: 3,62*/5*

DK: 65 %

Počet stran: 336

Anotace:

V roce 1503 jsou nalezeni tři mrtví alchymisté s podivnými písmeny vyrytými na čele. Anna Bretaňská je přesvědčená, že ve stínu královské koruny někdo zosnoval spiknutí, a vyšetřováním pověří mladou lékárnici Héloise Sanglarovou spolu s panovačným a drsným baronem de Comballec. Aby zhatili plány zplozené chorou myslí, musí rozluštit záhady a tajné kódy tajemného pergamenu.
Vitráž se smrtící mocí, okultní vědy, tajemná zmizení… na Héloise míří hrozby, ale ona je rozhodnutá nad královými protivníky zvítězit. Ale pro ženy je to těžká doba, a aby přežila, bude potřebovat pomoc všech svých spojenců, a možná dokonce i své lásky z mládí, rytíře Bayarda. Ledaže by rostoucí sympatie, jež pociťuje ke Comballecovi, její plány změnily …

Hodnocení:

Uff, tak tohle pro mě bude těžké. Jak mnozí víte, jsem fakt velký frankofil a zajímám se o historii. Takže jsem se na Skleněnou past hrozně těšila, protože anotace zněla fakt skvěle! Bohužel už na začátku jsem narazila. Název "historická detektivka" byl opravdu hodně zavádějící. O ty vraždy tam vlastně vůbec nešlo a představa, že tak vážné zločiny, které mají snad vést ke královraždě, vyšetřuje obyčejná lékárnice, mi přijde dost zvláštní i na tu dobu. Také tu postrádám to, co mám u detektivek nejradši - nemohla jsem si to v hlavě dát nějak sama dohromady a odhalit vraha, protože každá souvislost se tam objevila až když na to Héloise sama přišla. Celkově mi to přišlo moc složité na pochopení, protože i po dočtení jsem mnohdy nevěděla, která postava je která. Jména si byla opravdu hodně podobná, takže v tom doteď mám guláš. I styl psaní je hodně zvláštní, a to ne v dobrém, střídají se kapitoly z pohledů mnoha osob, což vám v tomhle případě dost poplete hlavu. Od vyšetřování spiknutí se zničehonic dostanete k bitvě proti Španělům a nevíte tomu hlavu ani patu. Hlavní postavy nejsou dotažené a je znát, že to psal chlap, protože se mu úplně nepovedlo vystihnout ženskou psychiku. Když jsem si myslela, že se to obrací k lepšímu, objevil se tam milostný trojúhelník jak vrata! 

Kniha mě neskutečně nudila a prohloubila mou lednovou čtecí krizi. Četla jsem ji přes dva týdny a to má jen něco málo přes tři sta stran. Fakt slabé. Měla jsem sto chutí knihu odložit, ale jde o recenzák...

Ač jsem na začátku hodnocení psala, že souvislosti nejde odhalit dopředu, vraha jsem si tipla správně asi na straně 20. 

Jediné, co by se dalo knize přičíst k dobru, je autorova znalost historie. Je vidět, že musel dlouho renesanční Francii studovat a něco si o ní zjišťovat.

Recenzi tady radši ukončím, protože mi není příjemné kritizovat. Je to pouze můj subjektivní názor, ale kniha se mi nelíbila a dávám jí dvě hvězdičky.

☆☆

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Jota, pokud si na knihu chcete udělat vlastní názor, klikněte sem.

Cristine.