Recenze: Děti krve a kostí

Autor: Tomi Adeyemi

Nakladatelství: Host, 2018

GR: 4,26*/5* 
Goodreads Choice Awards - 2. místo, kategorie fantasy

DK: 80 %

Série: Legacy of Orïsha #1

Počet stran: 460

V Orïši, zemi zmítající se pod krutovládou krále Sarana, žijí dva národy - mažijové a kosidáni. Zélie patří k mažijům, kterým byla jejich magie před deseti lety odebrána při Nájezdu organizovaném orïšským králem. Při Nájezdu byla rovněž velká část mažijů zabita, včetně Zéliiny matky. Zélie chová ke koruně velkou nenávist, o to víc ji překvapí, že ji na tržišti poprosí o pomoc zoufalá princezna Amari, jež se něčím provinila a nyní ji pronásleduje vlastní bratr. Navzdory všemu jí Zélie pomůže a postupně zjišťuje, že by společně mohly přivést magii zpět, v čemž jim chce za každou cenu zabránit princeznin bratr Inan.

„Zabili mi matku. Sebrali nám magii. Pokusili se nás pohřbít. Teď povstaneme.“

Po dlouhé době ve mně kniha zanechala tolik pocitů, že jsem se o ní rozhodla napsat recenzi.  Upřímně jsem to docela očekávala, protože jsem o knize dříve slyšela samé chvalozpěvy a netrpělivě jsem čekala na český překlad. První překvapení na mě čekalo už v knihkupectví, protože jsem neočekávala, že ta kniha bude tak tlustá, obzvláště když přihlédneme k faktu, že se jedná o první díl. Musím uznat, že jsem se začetla velice rychle a děj byl poutavě popsaný, ale stejně si myslím, že by se tloušťka dala dost zredukovat. Příběh začal akcí, takže se má očekávání ještě zvýšila, ale bohužel jsem zhruba okolo poloviny zaznamenala takové hluché místo. Střídaly se kapitoly z pohledu Zélie, Amari a Inana, což bylo rozhodně lepší, než kdyby byly pouze z pohledu Zélie, ale trochu mi tam chyběly kapitoly z pohledu Tzaina, Zéliina bratra, který byl v příběhu stejně důležitý jako oni, ale byl trochu opomíjený. Jinak co se postav týče, byla jsem spokojená a bavilo mě sledovat jejich myšlenkové pochody a v průběhu knihy nám je autorka čím dál tím víc přibližovala. Trošku mi tam chyběl takový ten mužský hrdina, kterého si zamilujete a budete si přát, aby se s ním hlavní hrdinka dala dohromady. To mě přivádí k další věci, nad kterou jsem se pozastavila - autorka měla potřebu všechny párovat, což mi ve fantasy vadí. Neříkám, že by ve fantasy neměla být ani špetka romantiky, ale pořád by primárním žánrem mělo být fantasy, ne nějaký mix s románem. I přes všechna negativa, která jsem teď zmínila, převládají ve mně dobré pocity. Autorka má bohatou slovní zásobu a celkově má kniha obrovský potenciál, který (jak doufám) využije při psaní následujících dílů. Moc se mi líbilo, že si autorka vybrala netradiční jména a názvy, sama pochází z Nigérie, což mi přijde hodně zajímavé, protože většinou se do češtiny překládají knihy autorů, kteří pocházejí třeba z USA. Autorka do knihy zasadila problematiku rasismu, čímž v mých očích kniha hodně stoupla, protože se s tím popasovala opravdu skvěle a působilo to přirozeně. Co se tohoto týče, rozhodně si přečtěte i autorčin doslov. Hlavní plusové body ode mě kniha získala za konec, který na rozdíl od zbytku knihy nepodléhal žádnému klišé, byl plný akce a hodně mě překvapil.
I když kniha nenaplnila všechna má očekávání, stejně se mi líbila a čtení jsem si moc užila, vzhledem k tloušťce jsem ji přečetla hodně rychle. Doufám, že po knize sáhnete, protože i přesto, že se neřadí mezi mé favority, co se týče young adult fantasy, má v sobě jakousi přidanou hodnotu.

+ styl psaní, akce, kapitoly z pohledu více postav, problematika rasismu
- nudný prostředek, zbytečná romantika

☆☆☆☆